وَالْفَجْرِ (1)

Při JITŘENCE

وَلَيَالٍ عَشْرٍ (2)

a nocích deseti;

وَالشَّفْعِ وَالْوَتْرِ (3)

při dvojitém a jednoduchém;

وَاللَّيْلِ إِذَا يَسْرِ (4)

a při noci, když ubíhá!

هَلْ فِي ذَٰلِكَ قَسَمٌ لِذِي حِجْرٍ (5)

Zdaž není v tomto přísaha pro muže rozumného?

أَلَمْ تَرَ كَيْفَ فَعَلَ رَبُّكَ بِعَادٍ (6)

Což neviděl‘s, jak naložil Pán tvůj s (kmenem) ‘Ád;

إِرَمَ ذَاتِ الْعِمَادِ (7)

v Iramu, plném sloupoví,

الَّتِي لَمْ يُخْلَقْ مِثْلُهَا فِي الْبِلَادِ (8)

jemuž rovného nebylo vytvořeno v (této) zemi?

وَثَمُودَ الَّذِينَ جَابُوا الصَّخْرَ بِالْوَادِ (9)

A s (kmenem) Tsemúd, jenž tesal si (domy) ve skále v údolí?

وَفِرْعَوْنَ ذِي الْأَوْتَادِ (10)

A s Faraonem, jenž na kůl narážel?

الَّذِينَ طَغَوْا فِي الْبِلَادِ (11)

Všichni svévoli v zemi páchali

فَأَكْثَرُوا فِيهَا الْفَسَادَ (12)

a pohoršení (jen) v ní množili.

فَصَبَّ عَلَيْهِمْ رَبُّكَ سَوْطَ عَذَابٍ (13)

I snesl na ně Pán tvůj trestu bič,

إِنَّ رَبَّكَ لَبِالْمِرْصَادِ (14)

neb Pán tvůj stále na číhané jest.

فَأَمَّا الْإِنْسَانُ إِذَا مَا ابْتَلَاهُ رَبُّهُ فَأَكْرَمَهُ وَنَعَّمَهُ فَيَقُولُ رَبِّي أَكْرَمَنِ (15)

A pokud se týče člověka, kdykoli zkouší jej Pán jeho tím, že ctí zahrnuje jej a milostí, říká: „Poctil mne Pán můj.“

وَأَمَّا إِذَا مَا ابْتَلَاهُ فَقَدَرَ عَلَيْهِ رِزْقَهُ فَيَقُولُ رَبِّي أَهَانَنِ (16)

A když zkouší jej tím, že odměřuje mu dary své, říká: „Pohanil mne Pán můj!“

كَلَّا ۖ بَلْ لَا تُكْرِمُونَ الْيَتِيمَ (17)

Nikoliv! Ale vy nectíte sirotka,

وَلَا تَحَاضُّونَ عَلَىٰ طَعَامِ الْمِسْكِينِ (18)

aniž vybízíte se navzájem k dávání krmě nuznému;

وَتَأْكُلُونَ التُّرَاثَ أَكْلًا لَمًّا (19)

a hltáte dědictví (slabých) dravým hltáním;

وَتُحِبُّونَ الْمَالَ حُبًّا جَمًّا (20)

a milujete bohatství láskou přílišnou.

كَلَّا إِذَا دُكَّتِ الْأَرْضُ دَكًّا دَكًّا (21)

Ale ne: když země roztlučena bude ranou za ranou:

وَجَاءَ رَبُّكَ وَالْمَلَكُ صَفًّا صَفًّا (22)

a přijde Pán tvůj i andělé, v šiku za šikem:

وَجِيءَ يَوْمَئِذٍ بِجَهَنَّمَ ۚ يَوْمَئِذٍ يَتَذَكَّرُ الْإِنْسَانُ وَأَنَّىٰ لَهُ الذِّكْرَىٰ (23)

a předvedeno bude v den ten peklo: - v den ten rozvažovati bude člověk! Však co plátno bude mu pak rozvažování?

يَقُولُ يَا لَيْتَنِي قَدَّمْتُ لِحَيَاتِي (24)

Řekne pak: „Kéž byl bych pro svůj (nynější) život (dobré skutky) předeslal!“

فَيَوْمَئِذٍ لَا يُعَذِّبُ عَذَابَهُ أَحَدٌ (25)

V den onen pak nikdo takovým trestem neztresce,

وَلَا يُوثِقُ وَثَاقَهُ أَحَدٌ (26)

aniž kdo do takových spoutá pout!

يَا أَيَّتُهَا النَّفْسُ الْمُطْمَئِنَّةُ (27)

Ó duše uklidněná,

ارْجِعِي إِلَىٰ رَبِّكِ رَاضِيَةً مَرْضِيَّةً (28)

navratiž se k Pánu svému,uspokojená, uspokojující —

فَادْخُلِي فِي عِبَادِي (29)

vstupiž pak mezi služebníky mé,

وَادْخُلِي جَنَّتِي (30)

a vstup do (zahrad) ráje mého!