وَالنَّازِعَاتِ غَرْقًا (1)

Při silou VYTRHUJÍCÍCH,

وَالنَّاشِطَاتِ نَشْطًا (2)

při volně uvolňujících,

وَالسَّابِحَاتِ سَبْحًا (3)

při lehce plujících,

فَالسَّابِقَاتِ سَبْقًا (4)

při předem předcházejících,

فَالْمُدَبِّرَاتِ أَمْرًا (5)

při osudy všeho rovnajících (přisám):

يَوْمَ تَرْجُفُ الرَّاجِفَةُ (6)

v den, kdy zazvučí (roh) zvučící,

تَتْبَعُهَا الرَّادِفَةُ (7)

druhé přijde po něm (troubení):

قُلُوبٌ يَوْمَئِذٍ وَاجِفَةٌ (8)

v den ten srdce chvěti budou se (bázní);

أَبْصَارُهَا خَاشِعَةٌ (9)

zraky jich budou sklopeny.

يَقُولُونَ أَإِنَّا لَمَرْدُودُونَ فِي الْحَافِرَةِ (10)

Říkati budou (nevěřící): „Budeme jistě, když zakopáni jsme, nazpět vráceni?

أَإِذَا كُنَّا عِظَامًا نَخِرَةً (11)

Nyní, když kosti jsme (jen) zpuchřelé?“

قَالُوا تِلْكَ إِذًا كَرَّةٌ خَاسِرَةٌ (12)

Řeknou: „Toť návrat byl by záhubný.“

فَإِنَّمَا هِيَ زَجْرَةٌ وَاحِدَةٌ (13)

Však pouze jediné se ozve (varovné) zavřesknutí

فَإِذَا هُمْ بِالسَّاهِرَةِ (14)

a již budou na země povrchu!

هَلْ أَتَاكَ حَدِيثُ مُوسَىٰ (15)

Zdaž děj Mojžíšův tě došel?

إِذْ نَادَاهُ رَبُّهُ بِالْوَادِ الْمُقَدَّسِ طُوًى (16)

Když Pán jeho v posvátném údolí Tuwá naň volal:

اذْهَبْ إِلَىٰ فِرْعَوْنَ إِنَّهُ طَغَىٰ (17)

„Jdi k Faraonovi, neb svévolným se stal“

فَقُلْ هَلْ لَكَ إِلَىٰ أَنْ تَزَكَّىٰ (18)

a rci: „Zdaž očistiti bys se chtěl,

وَأَهْدِيَكَ إِلَىٰ رَبِّكَ فَتَخْشَىٰ (19)

tak abych vedl tě k Pánu tvému a ty se (jej) bál!“

فَأَرَاهُ الْآيَةَ الْكُبْرَىٰ (20)

Pak znamení převelké mu ukázal —

فَكَذَّبَ وَعَصَىٰ (21)

však neposlechl, lhářem jej nazval:

ثُمَّ أَدْبَرَ يَسْعَىٰ (22)

poté pak odvrátil se, nemeškal:

فَحَشَرَ فَنَادَىٰ (23)

(lid) shromáždil a (takto) zavolal,

فَقَالَ أَنَا رَبُّكُمُ الْأَعْلَىٰ (24)

řka: „Jáť Pánem vaším jsem nejvyšším.“

فَأَخَذَهُ اللَّهُ نَكَالَ الْآخِرَةِ وَالْأُولَىٰ (25)

I zachvátil jej Bůh trestem života budoucí ho i tohoto.

إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَعِبْرَةً لِمَنْ يَخْشَىٰ (26)

V tom zajisté naučení jest pro toho, kdož bojí se.

أَأَنْتُمْ أَشَدُّ خَلْقًا أَمِ السَّمَاءُ ۚ بَنَاهَا (27)

Zdaž těžším bylo stvořit vás neb nebe, jež Bůh zbudoval?

رَفَعَ سَمْكَهَا فَسَوَّاهَا (28)

Do výše pozdvihl je, pak je urovnal:

وَأَغْطَشَ لَيْلَهَا وَأَخْرَجَ ضُحَاهَا (29)

a ztemnil jeho noc, a jeho půldne vznítil;

وَالْأَرْضَ بَعْدَ ذَٰلِكَ دَحَاهَا (30)

poté pak zemi rozprostřel

أَخْرَجَ مِنْهَا مَاءَهَا وَمَرْعَاهَا (31)

a vyvříti dal vodě z ní, a pastvám vzrůsti na ní dal:

وَالْجِبَالَ أَرْسَاهَا (32)

a hory na ní upevnil:

مَتَاعًا لَكُمْ وَلِأَنْعَامِكُمْ (33)

k užitku vám a dobytčatům vašim.

فَإِذَا جَاءَتِ الطَّامَّةُ الْكُبْرَىٰ (34)

Když pak přijde rozvrácení převelké;

يَوْمَ يَتَذَكَّرُ الْإِنْسَانُ مَا سَعَىٰ (35)

v den, kdy rozpomene se člověk na to, co byl (usilovně) konal;

وَبُرِّزَتِ الْجَحِيمُ لِمَنْ يَرَىٰ (36)

a předveden bude plam pekla všem vidícím —

فَأَمَّا مَنْ طَغَىٰ (37)

tehdy ten, kdo svévolný byl,

وَآثَرَ الْحَيَاةَ الدُّنْيَا (38)

a život pozemský radši měl,

فَإِنَّ الْجَحِيمَ هِيَ الْمَأْوَىٰ (39)

plam pekla bytem dostane;

وَأَمَّا مَنْ خَافَ مَقَامَ رَبِّهِ وَنَهَى النَّفْسَ عَنِ الْهَوَىٰ (40)

však ten, jenž Pána svého veleby se bál a duši svou před choutkami chránil:

فَإِنَّ الْجَنَّةَ هِيَ الْمَأْوَىٰ (41)

zahradu ráje bytem dostane.

يَسْأَلُونَكَ عَنِ السَّاعَةِ أَيَّانَ مُرْسَاهَا (42)

Dotazovati se budou tě na hodinu (soudu) : na kdy že určena jest?

فِيمَ أَنْتَ مِنْ ذِكْرَاهَا (43)

Však jakou vědomost máš o ní?

إِلَىٰ رَبِّكَ مُنْتَهَاهَا (44)

Konečná lhůta její závisí na Pánu tvém;

إِنَّمَا أَنْتَ مُنْذِرُ مَنْ يَخْشَاهَا (45)

tys varovatelem jen tomu; kdož bojí se jí.

كَأَنَّهُمْ يَوْمَ يَرَوْنَهَا لَمْ يَلْبَثُوا إِلَّا عَشِيَّةً أَوْ ضُحَاهَا (46)

V den, kdy uzří ji, (připadne jim) jako by byli v hrobě dleli jen večer neb rána dne onoho.