سَأَلَ سَائِلٌ بِعَذَابٍ وَاقِعٍ (1)

Žádal žadatel, by náhlý trest

لِلْكَافِرِينَ لَيْسَ لَهُ دَافِعٌ (2)

na nevěřící paď: nikdo (pak) nezbrání

مِنَ اللَّهِ ذِي الْمَعَارِجِ (3)

(seslání) jeho Bohem, Pánem STUPÁTEK:

تَعْرُجُ الْمَلَائِكَةُ وَالرُّوحُ إِلَيْهِ فِي يَوْمٍ كَانَ مِقْدَارُهُ خَمْسِينَ أَلْفَ سَنَةٍ (4)

(po nichž) stoupají andělé a duch vzhůru k němu v průběhu dne, jehož délka jest padesát tisíc let.

فَاصْبِرْ صَبْرًا جَمِيلًا (5)

Pročež vyčkej s trpělivostí krásnou;

إِنَّهُمْ يَرَوْنَهُ بَعِيدًا (6)

oni vidí den onen daleký,

وَنَرَاهُ قَرِيبًا (7)

však my vidíme jej blízkým:

يَوْمَ تَكُونُ السَّمَاءُ كَالْمُهْلِ (8)

v den, kdy nebe bude jak mosaz roztavená,

وَتَكُونُ الْجِبَالُ كَالْعِهْنِ (9)

a hory budou jak vločky vlny (rudé):

وَلَا يَسْأَلُ حَمِيمٌ حَمِيمًا (10)

kdy nebude dotazovati se přítel vřelý přítele,

يُبَصَّرُونَهُمْ ۚ يَوَدُّ الْمُجْرِمُ لَوْ يَفْتَدِي مِنْ عَذَابِ يَوْمِئِذٍ بِبَنِيهِ (11)

ač hledět budou jeden na druhého. Rád by provinilec v den onen vykoupil se z trestu dětmi svými,

وَصَاحِبَتِهِ وَأَخِيهِ (12)

a družkou svou, a bratrem svým,

وَفَصِيلَتِهِ الَّتِي تُؤْوِيهِ (13)

a příbuznými, již chrání ho,

وَمَنْ فِي الْأَرْضِ جَمِيعًا ثُمَّ يُنْجِيهِ (14)

a obyvateli země všechněmi, kdyby pak spasilo jej to.

كَلَّا ۖ إِنَّهَا لَظَىٰ (15)

Však nikoliv! Neb výheň,

نَزَّاعَةً لِلشَّوَىٰ (16)

chopivši (je) za lebku,

تَدْعُو مَنْ أَدْبَرَ وَتَوَلَّىٰ (17)

zvát bude ty, kdož zády obrátili se a odcházeli,

وَجَمَعَ فَأَوْعَىٰ (18)

a (statky) hromadili a schraňovali.

۞ إِنَّ الْإِنْسَانَ خُلِقَ هَلُوعًا (19)

Zajisť člověk stvořen byl prchlým:

إِذَا مَسَّهُ الشَّرُّ جَزُوعًا (20)

když zlo dotkne se jej, jest rozčilen;

وَإِذَا مَسَّهُ الْخَيْرُ مَنُوعًا (21)

a když dobro se jej dotkne, zpupným jest:

إِلَّا الْمُصَلِّينَ (22)

vyjma těch, kdož modlí se;

الَّذِينَ هُمْ عَلَىٰ صَلَاتِهِمْ دَائِمُونَ (23)

kdož v modlitbě své stálí jsou;

وَالَّذِينَ فِي أَمْوَالِهِمْ حَقٌّ مَعْلُومٌ (24)

a v nichž jmění vždy jest podíl určený

لِلسَّائِلِ وَالْمَحْرُومِ (25)

pro prosícího a pro odvrženého;

وَالَّذِينَ يُصَدِّقُونَ بِيَوْمِ الدِّينِ (26)

a kdož věří v den poslední;

وَالَّذِينَ هُمْ مِنْ عَذَابِ رَبِّهِمْ مُشْفِقُونَ (27)

a kdož před trestem Pána svého bázní chvějí se;

إِنَّ عَذَابَ رَبِّهِمْ غَيْرُ مَأْمُونٍ (28)

-neb není, kdo před trestem Pána jejich byl by bezpečen —

وَالَّذِينَ هُمْ لِفُرُوجِهِمْ حَافِظُونَ (29)

a kdož pohlavní údy své ostříhají,

إِلَّا عَلَىٰ أَزْوَاجِهِمْ أَوْ مَا مَلَكَتْ أَيْمَانُهُمْ فَإِنَّهُمْ غَيْرُ مَلُومِينَ (30)

vyjma s manželkami svými a otrokyněmi: (pak) zajisté viny nemají:

فَمَنِ ابْتَغَىٰ وَرَاءَ ذَٰلِكَ فَأُولَٰئِكَ هُمُ الْعَادُونَ (31)

a kdo žádost svou nese dále toho, ti přestupníky jsou; —

وَالَّذِينَ هُمْ لِأَمَانَاتِهِمْ وَعَهْدِهِمْ رَاعُونَ (32)

a kdož věci svěřené jim, jakož i závazky své věrně zachovávají;

وَالَّذِينَ هُمْ بِشَهَادَاتِهِمْ قَائِمُونَ (33)

a kdož při svědectví svém pevně stojí;

وَالَّذِينَ هُمْ عَلَىٰ صَلَاتِهِمْ يُحَافِظُونَ (34)

a kdož (dobu) modliteb svých pevně ostříhají:

أُولَٰئِكَ فِي جَنَّاتٍ مُكْرَمُونَ (35)

tito v zahradách (ráje) budou poctěni.

فَمَالِ الَّذِينَ كَفَرُوا قِبَلَكَ مُهْطِعِينَ (36)

Co stalo se tedy oněm, kdož neuvěřili, že horempádem běží před tebou,

عَنِ الْيَمِينِ وَعَنِ الشِّمَالِ عِزِينَ (37)

z prava i z leva shluknuti?

أَيَطْمَعُ كُلُّ امْرِئٍ مِنْهُمْ أَنْ يُدْخَلَ جَنَّةَ نَعِيمٍ (38)

Snad přeje si jedenkaždý z nich, aby uveden byl do zahrad rozkoše?

كَلَّا ۖ إِنَّا خَلَقْنَاهُمْ مِمَّا يَعْلَمُونَ (39)

Nikoliv. My stvořili jsme je, z čeho dobře vědí.

فَلَا أُقْسِمُ بِرَبِّ الْمَشَارِقِ وَالْمَغَارِبِ إِنَّا لَقَادِرُونَ (40)

Není třeba mi přisáhnout při Pánu východů a západů, že máme moc,

عَلَىٰ أَنْ نُبَدِّلَ خَيْرًا مِنْهُمْ وَمَا نَحْنُ بِمَسْبُوقِينَ (41)

abychom zaměnili je lepšími jich: v tom předejíti se nedáme.

فَذَرْهُمْ يَخُوضُوا وَيَلْعَبُوا حَتَّىٰ يُلَاقُوا يَوْمَهُمُ الَّذِي يُوعَدُونَ (42)

Pročež nech je, ať baví se, a hrají si, až potkají den svůj, jenž jest jim slibován:

يَوْمَ يَخْرُجُونَ مِنَ الْأَجْدَاثِ سِرَاعًا كَأَنَّهُمْ إِلَىٰ نُصُبٍ يُوفِضُونَ (43)

den, kdy vyběhnou z hrobů svých ve spěchu, jako by pod prapory se hrnuli;

خَاشِعَةً أَبْصَارُهُمْ تَرْهَقُهُمْ ذِلَّةٌ ۚ ذَٰلِكَ الْيَوْمُ الَّذِي كَانُوا يُوعَدُونَ (44)

se zrakem sklopeným, hanou pokryti. Toto jest den, jenž byl jim slibován!