وَالْعَادِيَاتِ ضَبْحًا (1)

Při OŘÍCH supících,

فَالْمُورِيَاتِ قَدْحًا (2)

a jiskry sršících:

فَالْمُغِيرَاتِ صُبْحًا (3)

při z rána útočících

فَأَثَرْنَ بِهِ نَقْعًا (4)

a prach tím vydeptávajících,

فَوَسَطْنَ بِهِ جَمْعًا (5)

a střed voje tím prorážejících!

إِنَّ الْإِنْسَانَ لِرَبِّهِ لَكَنُودٌ (6)

Zajisté člověk vůči Pánu svému jest nevděčný

وَإِنَّهُ عَلَىٰ ذَٰلِكَ لَشَهِيدٌ (7)

a zajisté sám toho jest svědkem:

وَإِنَّهُ لِحُبِّ الْخَيْرِ لَشَدِيدٌ (8)

neb v pravdě statků (světa) velkým jest milovníkem.

۞ أَفَلَا يَعْلَمُ إِذَا بُعْثِرَ مَا فِي الْقُبُورِ (9)

Což neví, že když rozrušeno bude to, co v hrobech jest;

وَحُصِّلَ مَا فِي الصُّدُورِ (10)

a kdy zjeveno bude, co nitra skrývají,

إِنَّ رَبَّهُمْ بِهِمْ يَوْمَئِذٍ لَخَبِيرٌ (11)

že Pán jejich v den onen bude dobře o nich zpraven?