وَالْفَجْرِ (1)

Při úsvitu

وَلَيَالٍ عَشْرٍ (2)

a při nocích deseti

وَالشَّفْعِ وَالْوَتْرِ (3)

a při spárovaném a jedinečném

وَاللَّيْلِ إِذَا يَسْرِ (4)

a při noci, když ubíhá!

هَلْ فِي ذَٰلِكَ قَسَمٌ لِذِي حِجْرٍ (5)

Což není v tom pro člověka rozvážného přísaha?

أَلَمْ تَرَ كَيْفَ فَعَلَ رَبُّكَ بِعَادٍ (6)

Neviděls, co učinil Pán tvůj ´Ádovcům

إِرَمَ ذَاتِ الْعِمَادِ (7)

Iramu, jenž proslul sloupy svými,

الَّتِي لَمْ يُخْلَقْ مِثْلُهَا فِي الْبِلَادِ (8)

jimž nic podobného nebylo stvořeno v žádné zemi,

وَثَمُودَ الَّذِينَ جَابُوا الصَّخْرَ بِالْوَادِ (9)

a kmeni Thamúd, jenž skály v údolí prorážel,

وَفِرْعَوْنَ ذِي الْأَوْتَادِ (10)

a Faraónovi, který na kůly narážel,

الَّذِينَ طَغَوْا فِي الْبِلَادِ (11)

a těm, kdož v zemích vzpurní byli

فَأَكْثَرُوا فِيهَا الْفَسَادَ (12)

a pohoršení v nich pak šířili?

فَصَبَّ عَلَيْهِمْ رَبُّكَ سَوْطَ عَذَابٍ (13)

Však Pán tvůj proti nim důtky trestající rozpoutal,

إِنَّ رَبَّكَ لَبِالْمِرْصَادِ (14)

neb Pán tvůj neustále na číhané stál.

فَأَمَّا الْإِنْسَانُ إِذَا مَا ابْتَلَاهُ رَبُّهُ فَأَكْرَمَهُ وَنَعَّمَهُ فَيَقُولُ رَبِّي أَكْرَمَنِ (15)

Co člověka se týče, když Pán jeho jej zkoušce podrobuje a štědrosti a dobrodiním jeho zahrnuje, pak on hovoří: "Pán můj mi poctu prokazuje.

وَأَمَّا إِذَا مَا ابْتَلَاهُ فَقَدَرَ عَلَيْهِ رِزْقَهُ فَيَقُولُ رَبِّي أَهَانَنِ (16)

Když naopak jej zkouší tím, že příděl obživy mu odměřuje, pak on hovoří: "Pán můj mě ponižuje."

كَلَّا ۖ بَلْ لَا تُكْرِمُونَ الْيَتِيمَ (17)

Však pozor! Vždyť vy sirotky nectíte,

وَلَا تَحَاضُّونَ عَلَىٰ طَعَامِ الْمِسْكِينِ (18)

ani k nakrmení nuzných se navzájem nevybízíte

وَتَأْكُلُونَ التُّرَاثَ أَكْلًا لَمًّا (19)

však dědictví slabých nenasytně pohlcujete

وَتُحِبُّونَ الْمَالَ حُبًّا جَمًّا (20)

a jen bohatství v lásce vášnivé máte.

كَلَّا إِذَا دُكَّتِ الْأَرْضُ دَكًّا دَكًّا (21)

Však pozor! Až země bude rozdrcena ranou za ranou

وَجَاءَ رَبُّكَ وَالْمَلَكُ صَفًّا صَفًّا (22)

a přijde Pán tvůj i andělé, řada za řadou,

وَجِيءَ يَوْمَئِذٍ بِجَهَنَّمَ ۚ يَوْمَئِذٍ يَتَذَكَّرُ الْإِنْسَانُ وَأَنَّىٰ لَهُ الذِّكْرَىٰ (23)

a až v ten den bude peklo předvedeno, tehdy si člověk připomene - však co bude mu připomínání platno?

يَقُولُ يَا لَيْتَنِي قَدَّمْتُ لِحَيَاتِي (24)

I zvolá: "Kéž bych měl na život budoucí něco předem připraveno!"

فَيَوْمَئِذٍ لَا يُعَذِّبُ عَذَابَهُ أَحَدٌ (25)

V ten den takovým trestem nebude nikdo potrestán

وَلَا يُوثِقُ وَثَاقَهُ أَحَدٌ (26)

a nikdo takovými okovy spoután!

يَا أَيَّتُهَا النَّفْسُ الْمُطْمَئِنَّةُ (27)

A ty, duše usmířená,

ارْجِعِي إِلَىٰ رَبِّكِ رَاضِيَةً مَرْضِيَّةً (28)

vrať se k Pánu svému v zalíbení a spokojená!

فَادْخُلِي فِي عِبَادِي (29)

Vstup mezi služebníky mé

وَادْخُلِي جَنَّتِي (30)

a vejdi do zahrady mé!