اللغة العربية
English
عَبَسَ وَتَوَلَّىٰ (1)
Zakabonil se a odvrátil,
أَنْ جَاءَهُ الْأَعْمَىٰ (2)
že slepec se na něho obrátil.
وَمَا يُدْرِيكَ لَعَلَّهُ يَزَّكَّىٰ (3)
Co můžeš vědět? Snad on chtěl se očistit
أَوْ يَذَّكَّرُ فَتَنْفَعَهُ الذِّكْرَىٰ (4)
či připomenutí vyslechnout, a prospěšné mu to mohlo být.
أَمَّا مَنِ اسْتَغْنَىٰ (5)
Však pokud o boháče jde,
فَأَنْتَ لَهُ تَصَدَّىٰ (6)
o něho ty se zajímáš,
وَمَا عَلَيْكَ أَلَّا يَزَّكَّىٰ (7)
a že neočišťuje se, nic nedbáš!
وَأَمَّا مَنْ جَاءَكَ يَسْعَىٰ (8)
O toho však, kdo spěchá k tobě pln snahy
وَهُوَ يَخْشَىٰ (9)
a jat z Boha obavami,
فَأَنْتَ عَنْهُ تَلَهَّىٰ (10)
o toho ty zájem nemáš!
كَلَّا إِنَّهَا تَذْكِرَةٌ (11)
Tak ne! Vždyť toto je připomenutí
فَمَنْ شَاءَ ذَكَرَهُ (12)
a kdokoliv chce, nechť na ně si vzpomene
فِي صُحُفٍ مُكَرَّمَةٍ (13)
psané na svitcích úctyhodných,
مَرْفُوعَةٍ مُطَهَّرَةٍ (14)
povznesených a očištěných,
بِأَيْدِي سَفَرَةٍ (15)
rukama písařů
كِرَامٍ بَرَرَةٍ (16)
vznešených, neposkvrněných.
قُتِلَ الْإِنْسَانُ مَا أَكْفَرَهُ (17)
Nechť zhyne ten člověk! Ach, jak je nevděčný!
مِنْ أَيِّ شَيْءٍ خَلَقَهُ (18)
Z čeho jej Pán jeho stvořil?
مِنْ نُطْفَةٍ خَلَقَهُ فَقَدَّرَهُ (19)
Z kapky semene jej stvořil a osud jeho určil
ثُمَّ السَّبِيلَ يَسَّرَهُ (20)
a pak cestu mu ulehčil,
ثُمَّ أَمَاتَهُ فَأَقْبَرَهُ (21)
potom zemřít jej nechá a do hrobu ho vložit dá
ثُمَّ إِذَا شَاءَ أَنْشَرَهُ (22)
a posléze, až zachce se mu, z mrtvých vstát mu dá.
كَلَّا لَمَّا يَقْضِ مَا أَمَرَهُ (23)
Však pozor! Člověk ještě nesplnil, co Pán jeho mu poručil!
فَلْيَنْظُرِ الْإِنْسَانُ إِلَىٰ طَعَامِهِ (24)
Nechť člověk pohlédne na svou potravu
أَنَّا صَبَبْنَا الْمَاءَ صَبًّا (25)
a na to, jak spustili jsme vody záplavu
ثُمَّ شَقَقْنَا الْأَرْضَ شَقًّا (26)
a jak v zemi jsme dali puknout trhlinám
فَأَنْبَتْنَا فِيهَا حَبًّا (27)
a z nich vyrůst obilovinám,
وَعِنَبًا وَقَضْبًا (28)
vinné révě a travinám,
وَزَيْتُونًا وَنَخْلًا (29)
olivovníku a datlovým palmám,
وَحَدَائِقَ غُلْبًا (30)
hustým zahradám,
وَفَاكِهَةً وَأَبًّا (31)
ovoci i pastvinám
مَتَاعًا لَكُمْ وَلِأَنْعَامِكُمْ (32)
v užitek vašim stádům i vám.
فَإِذَا جَاءَتِ الصَّاخَّةُ (33)
A až nastane třesk ohlušující,
يَوْمَ يَفِرُّ الْمَرْءُ مِنْ أَخِيهِ (34)
v ten den prchne člověk od bratra svého,
وَأُمِّهِ وَأَبِيهِ (35)
matky své i otce svého,
وَصَاحِبَتِهِ وَبَنِيهِ (36)
družky své i synů svých,
لِكُلِّ امْرِئٍ مِنْهُمْ يَوْمَئِذٍ شَأْنٌ يُغْنِيهِ (37)
neboť každý člověk v ten den bude mít práci sám se sebou jen.
وُجُوهٌ يَوْمَئِذٍ مُسْفِرَةٌ (38)
V ten den budou tváře zjasněné,
ضَاحِكَةٌ مُسْتَبْشِرَةٌ (39)
rozesmáté a veselé,
وَوُجُوهٌ يَوْمَئِذٍ عَلَيْهَا غَبَرَةٌ (40)
v ten den budou i tváře jak prach šedivé
تَرْهَقُهَا قَتَرَةٌ (41)
a chmurou pokryté
أُولَٰئِكَ هُمُ الْكَفَرَةُ الْفَجَرَةُ (42)
- to věru budou nevěřící, ti hříšníci!