عَمَّ يَتَسَاءَلُونَ (1)

Nač se vzájemně vyptávají?

عَنِ النَّبَإِ الْعَظِيمِ (2)

Na zvěst nesmírnou,

الَّذِي هُمْ فِيهِ مُخْتَلِفُونَ (3)

o níž se mezi sebou přou.

كَلَّا سَيَعْلَمُونَ (4)

Však pozor, záhy poznají,

ثُمَّ كَلَّا سَيَعْلَمُونَ (5)

a znovu: však pozor, záhy poznají!

أَلَمْ نَجْعَلِ الْأَرْضَ مِهَادًا (6)

Což zemi jsme jak lože nerozprostřeli

وَالْجِبَالَ أَوْتَادًا (7)

a hory jejími podpěrami neučinili?

وَخَلَقْنَاكُمْ أَزْوَاجًا (8)

A v párech jsme vás stvořili

وَجَعَلْنَا نَوْمَكُمْ سُبَاتًا (9)

a spánek váš učinili přestávkou

وَجَعَلْنَا اللَّيْلَ لِبَاسًا (10)

a noc pokrývkou

وَجَعَلْنَا النَّهَارَ مَعَاشًا (11)

a den pro získání obživy jsme vám stanovili

وَبَنَيْنَا فَوْقَكُمْ سَبْعًا شِدَادًا (12)

a nad vámi sedm pevných postavili

وَجَعَلْنَا سِرَاجًا وَهَّاجًا (13)

a lampu oslňující tam umístili.

وَأَنْزَلْنَا مِنَ الْمُعْصِرَاتِ مَاءً ثَجَّاجًا (14)

A z mračen déšť vytlačujících jsme vodu v hojnosti seslali vám,

لِنُخْرِجَ بِهِ حَبًّا وَنَبَاتًا (15)

abychom z ní dali vyrůst obilí a rostlinám

وَجَنَّاتٍ أَلْفَافًا (16)

i hustě zarostlým zahradám.

إِنَّ يَوْمَ الْفَصْلِ كَانَ مِيقَاتًا (17)

Den rozhodnutí věru přijde v čase určeném;

يَوْمَ يُنْفَخُ فِي الصُّورِ فَتَأْتُونَ أَفْوَاجًا (18)

v ten den na pozoun bude zatroubeno a v zástupech dostavíte se

وَفُتِحَتِ السَّمَاءُ فَكَانَتْ أَبْوَابًا (19)

a nebe se otevře a branami stane se

وَسُيِّرَتِ الْجِبَالُ فَكَانَتْ سَرَابًا (20)

a hory se do pohybu dají a budou přeludem.

إِنَّ جَهَنَّمَ كَانَتْ مِرْصَادًا (21)

A peklo bude věru na číhané,

لِلطَّاغِينَ مَآبًا (22)

útulek pro vzpurné,

لَابِثِينَ فِيهَا أَحْقَابًا (23)

a v něm zůstanou věky celé

لَا يَذُوقُونَ فِيهَا بَرْدًا وَلَا شَرَابًا (24)

a chládku tam neokusí ani nápoje

إِلَّا حَمِيمًا وَغَسَّاقًا (25)

kromě vody vroucí a hnijící,

جَزَاءً وِفَاقًا (26)

což odměnou bude odpovídající.

إِنَّهُمْ كَانُوا لَا يَرْجُونَ حِسَابًا (27)

Vždyť oni v zúčtování nedoufali

وَكَذَّبُوا بِآيَاتِنَا كِذَّابًا (28)

a za výmysl Naše znamení lživě prohlašovali,

وَكُلَّ شَيْءٍ أَحْصَيْنَاهُ كِتَابًا (29)

však spočítali jsme věc každou a pořídili záznam.

فَذُوقُوا فَلَنْ نَزِيدَكُمْ إِلَّا عَذَابًا (30)

"Ochutnejte! Nic než trest dnes nepřidáme vám!"

إِنَّ لِلْمُتَّقِينَ مَفَازًا (31)

Pro bohabojné však je místo blažené,

حَدَائِقَ وَأَعْنَابًا (32)

zahrady a sady révy vinné,

وَكَوَاعِبَ أَتْرَابًا (33)

dívky s plnými ňadry, věkem s nimi stejné,

وَكَأْسًا دِهَاقًا (34)

a poháry po okraj naplněné.

لَا يَسْمَعُونَ فِيهَا لَغْوًا وَلَا كِذَّابًا (35)

Neuslyší tam plané tlachání ani žádné lhaní,

جَزَاءً مِنْ رَبِّكَ عَطَاءً حِسَابًا (36)

odměnou od Pána tvého dar to dobře rozpočtený!

رَبِّ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ وَمَا بَيْنَهُمَا الرَّحْمَٰنِ ۖ لَا يَمْلِكُونَ مِنْهُ خِطَابًا (37)

Od Pána nebes a země a všeho, co mezi nimi je, Milosrdného, svolené k promluvě nedostanou

يَوْمَ يَقُومُ الرُّوحُ وَالْمَلَائِكَةُ صَفًّا ۖ لَا يَتَكَلَّمُونَ إِلَّا مَنْ أَذِنَ لَهُ الرَّحْمَٰنُ وَقَالَ صَوَابًا (38)

V den, kdy duch a andělé stát v řadě budou, nehovoříce - kromě těch, jimž Milosrdný to povolí a kteří jen pravdu pronesou.

ذَٰلِكَ الْيَوْمُ الْحَقُّ ۖ فَمَنْ شَاءَ اتَّخَذَ إِلَىٰ رَبِّهِ مَآبًا (39)

Tento den skutečností je a kdo chce, nechť připraví si k Pánu svému cestu;

إِنَّا أَنْذَرْنَاكُمْ عَذَابًا قَرِيبًا يَوْمَ يَنْظُرُ الْمَرْءُ مَا قَدَّمَتْ يَدَاهُ وَيَقُولُ الْكَافِرُ يَا لَيْتَنِي كُنْتُ تُرَابًا (40)

a věru varování jsme vám již dali o blízkém trestu v den, kdy člověk spatří, co rukama svýma předtím učinil, a kdy nevěřící zvolá: "Ach, kéž bych jen prachem byl!"